Čtení miluji a myslím si, že nejsem jediná. Musím přiznat, že přečíst knihu, kterou přečíst musíte a která Vás třeba nebaví, to je opravdu oříšek, tedy alespoň pro mě. Avšak pokud mám v ruce knihu, do které se „začtu“, stačí jen lousknutí prstů a už otáčím poslední stranu. Dneska bych Vám chtěla představit knížku s názvem Holanďanka a nebudu Vás napínat, přečetla jsem ji na jeden zátah. Holocaust. O tomto tématu bylo napsáno již nespočetné množství knih, doopravdy nespočetné. Ačkoliv se někomu může zdát, že toto téma se omílá stále dokola a knihy se drží stále stejného či alespoň podobného okruhu témat, musím, alespoň, co se mě týká, odporovat. V součastné době vychází mnoho knih z období holocaustu a sama za sebe musím říct, že většina z nich jsou velmi povedené. Ať už se jedná o literaturu faktu, či „pouze“ smyšlené příběhy z tohoto období. Každý autor se snaží udělat svou knihu něčím výjimečnou a to se, alespoň dle mého úsudku, Ellen Keithové podařilo. Hlavní hrdinkou je Ma